Historie
Doba klasických CRT monitorů a televizí se nezadržitelně blíží ke konci a na scénu nastupují LCD a "plasma" panely.
Napřed se tedy koukneme do historie. Pokud bychom hledali v historii, kdy se poprvé objevil první LCD panel, tak by to až tak dávná doba nebyla. První LCD monitor se objevil před 25 lety. Cesta k vytvoření tohoto displeje byla ale velmi dlouhá a trnitá.
Před 150 lety tři chemici Mettenheimer, Virchow a Valentin prováděli pokusy s jedním nervovým vláknem (přesněji řečeno s látkou známou jako "myelin", ta se vyskytuje v lidském těle a pokrývá nervová vlákna. Ono nervové vlákno vložili do vody. Tento okamžik se dá pokládat za prvopočátek tekutých krystalů. Jejich nervové vlákno totiž vytvořilo spolu s vodou podivnou substanci, s kterou si zpočátku nevěděli moc rady. Až si na něj jednou posvítili a tím posvítili myslím doslova. Stačilo polarizované světlo a hned věděli, že vytvořili něco převratného. Sice ještě netušili, že se jedná o jinou fázi vlákna, ale jistě měli důvod k otevření archivního vína. Jejich oslavování však skončilo tím, že nevěděli, co s touto látkou dělat dál.
Až po téměř 40 letech se do hry zapojil Otto Lehmann se svým oblíbeným polarizačním mikroskopem a aby toho nebylo na práci málo, měřil ještě teplotu v místech pozorování. Přišel na velmi zajímavou věc a to, že jedna fáze při přechodu z kapalné do tuhé vytvoří mezifázi. Ona mezifáze je právě tekutý krystal. Vznikla velká řada teoretických prací.
Roku 1922 se totiž stalo, že jistý francouzský chlapík jménem Georges Freidel vložil tekutý krystal do elektrického pole a nestačil se divit, co se to s ním děje. Krystal jakoby poslechl elektrické pole a změnil svojí orientaci souhlasně s ním. Dále experimentoval a navrhl jak dělit ony krystaly na nematic, smectic a cholesteric (tyto parciální kusy tekutých krystalů se používají i dnes). Zdálo by se, že tímto je problém tekutých krystalů vyřešen a nebrání nic v jejich masové použití. Chyba, tyto krystaly jsou velmi citlivé na změny teplot a tak když jim je zima nebo příliš horko, chovají se chaoticky a panel by tak pracoval v rozmezí jen několika stupňů Celsia. Druhá světová válka přišla a ať byla hrozná jakkoli, přinesla v technickém vědění velký pokrok. Bohužel tekutý krystal zatekl někam pod stůl a prakticky se na něm nepracovalo dalších 35 let.
Teprve v roce 1970 se podařilo vyrobit krystal, který je stabilní i při velkém rozmezí teplot a co je hlavní, je velmi levný. 120 let vývoje tekutého krystalu je za námi a již stačí jen malý krůček k výrobě dnešních LCD panelů. V sedmdesátých letech minulého století se začalo krystalu využívat pro displeje (kalkulačky, různá měřící zařízení atd.). Ty se postupně zdokonalovaly, zjemňovaly a také se snižovala energetická náročnost na otočení krystalu. Ale stále se vyráběly jen černobílé displeje. Teprve v 80. letech se začaly používat desky, které polarizovaly světlo tak, aby v každých sousedních třech krystalech procházela jiná barva světla.
